Padlý Anděl

Jsem andělem padlým,
v ráji zničeným.
Touhou ztracený,
a nicotou naplněný.
Temnotou svázán!
Ničen záští.
Sklíčen! Bolestí.
A přetvářkou obelhán.

Vystup postavo, jež ve stínech se skrýváš.
Ano ty, tam.
Tam, tam v tom křoví.
Ty co kloudně vypadáš.
Ano ty.
Ty, ty, ty dne snový.
Proč skrýváš se před zrakem mým.
A díváš se jak nad světem tu bdím.
Bojíš se světa, či jizev mých.
Nebo ptáš se, zda promluvit je hřích.
Vystup ze stínu a pojď blíž.
Přede mnou svoji tvář, skrývat nemusíš.
Nedbej strachu, krok blíž udělej.
Život tvůj bude neměnný.
Neostýchej se květino čistá.
Tázej se jestli chceš,
ale netvrdím, že odpověď, zde nalezneš.
Ty, co zlem jsi neposkvrněná.

Rozhlédni se:
A pověz, co vidíš?
Řekni, co cítíš?
Nebo ti tvé srdce lže?
Vidíš tu hnilobu, která po zemi se plíží.
Co nemoc do myslí šíří.
Semeno nevědomosti zaseje.
A lež s přetvářkou, tě zabije.